Historie penzionu Joštovka

jost-lucembursky

Jošt Lucemburský (1351 – leden 1411)
byl prvním synem markraběte moravského Jana Jindřicha Lucemburského a Markéty Opavské.

Po smrti svého otce se roku 1376 stává markrabětem moravským, ale o vládu se musel dělit se svými mladšími bratry Prokopem a Janem Soběslavem. Toto spojení se ukázalo později jako nešťastné pro Moravu, která byla zavlečená do sporů o vládu. Sám Jošt měl vysoké ambice a spolu s Prokopem a Václavem IV. pomohli Zikmundu Lucemburskému k získání Uherské koruny.

Zikmund ovšem potřeboval velmi záhy peníze, které měl Jošt, a za tuto půjčku mu bylo zastaveno Braniborsko. Zikmund svůj dluh nesplatil a Jošt se stává také markrabětem braniborským a držitelem kurfiřtského hlasu. Tato pozice ho dostává do blízkosti římského krále a on opakovaně získává pozici říšského vikáře. Roku 1410 byl zvolen říšským králem, ale z tohoto titulu se dlouho netěšil, neboť zemřel v lednu 1411.

Joštovo spojení s Jihlavou bylo hlavně díky sporům, které vedl s bratry. Tyto konflikty trvaly od roku 1381 až do Prokopovi smrti roku 1405. Z počátku nevíme, jaký byl Joštův postoj k Jihlavě, protože jeho sedm privilegií, které pro město znamenaly značné výhody, nám jeho postoj zcela neprozrazují. V 1392 potvrdil Jihlavě její privilegia a připojil některá ustanovení městského práva.

Tři roky předtím pojistil městu právo užívat příjmy a poplatky z městského vodovodu , který si sami postavili s jeho souhlasem. Téhož roku udělil právo konat druhý výroční trh. Víceméně účetní povahu měla listina vydaná roku 1405, podle které nemělo město platit 100 kop grošů městské sbírky, dokud budou platit stejnou částku Zikmundu z Křižanova, od kterého odkoupili město Jemnici.

Dvěma listinami z let 1376 a 1385 ve prospěch Jakuba a Jana, rychtářů v Jihlavě, jim postoupil menší clo v Jihlavě s několika vesnicemi a zvýšil hodnotu zápisů na rychtě o 50 kop na 200 kop grošů jako ocenění služeb prokázaných při výpravě do Uher. V roce 1408 daroval ves Vysokou přednímu jihlavskému patricijovi Vincenciovi, svému komořímu, což mělo obecnější význam, poněvadž později přešla tato ves do majetku města.
Celkově příznivý vztah Jihlavy a Jošta bylo dáno tím, že nepřáteli, kteří často ohrožovali Jihlavu byli stoupenci markraběte Porokopa. Střety bratrů postihují hlavně města a končí až Prokopovou smrtí.